Onomaziologické postupy 1: Sémantické tvoření

Sémantické (významové) tvoření je nenápadný, ale důležitý způsob tvorby nových pojmenování. Nevzniká při něm formálně nový slovní útvar, ale pracuje se s významem zdrojového pojmenování, většinou jde o rozšiřování původního významu.

Jednoduché sémantické tvoření

Při jednoduchém sémantickém tvoření, formálně nejméně nápadném slovotvorném postupu, dochází k přidelení nového významu bez jakékoli změny formy, i beze změny slovního druhu. Romština tento postup může použít u různých slovních druhů.

Příklady:

Podstatná jména:

e len/leň: primární význam: potok, říčka – sekundární význam: čára na ruce

Přídavná jména:

baro: primární význam: velký – sekundární význam: důležitý, významný

Slovesa:

kaľarel: primární význam: načernit – sekundární význam: zbít (dosl.: až zčerná/má modřiny)

Sémantické tvoření se slovnědruhovou konverzí (se změnou slovního druhu)

V tomto případě se v základním tvaru podoba slova nemění, ale vedle významového posunu se mění jeho slovní druh. Z toho vyplývá, že v ostatních tvarech se slovo chová podle morfologických (tvaroslovných) zvyklostí typických pro změněný slovní druh.

Příklady:

Podstatné jméno/přídavné jméno:

o murš (muž, chlap) – murš (přídavné meno, ale jen vo funkci přísudku, nikdy přívlastku): mužský, chlapský, může sa například i stupňovat jako přídavné jméno: muršeder (chlapštější)

o rikono (pes) – rikono (přídavné meno): zlý, krutý, neposlušný, může sa například i stupňovat jako přídavné meno: rikoneder (krutější, neposlušnější) nebo zapojovat do vět ve funkci shodného prepozitivního přívlastku (tedy stojícího před rozvíjeným jménem) jako přídavné jméno: Na džanahas so te kerel ole rikone čhaha.  (Nevěděli jsme, co dělat s tím zlým chapcem.)

e džung (špína, hnus) – džung (přídavné jméno): hnusný, sprostý, může se napríklad i stupňovať jako přídavné jméno: džungeder (hnusnější, špinavější)

Poznámka: Výrazně častější je však varianta odvozená příponou: džungalo.

Podstatné jméno/příslovce:

o šil (chladno, mráz) – šil (chladno), může se například i stupňovat jako příslovce: hin šileder (je chladněji)

Přídavné jméno/podstatné jméno:

cikno (malý) – o cikno (podstatné jméno): mládě, malý chlapec

zoralo (silný, tvrdý) – ženský tvar zoraľi (silná, tvrdá) – e zoraľi (podstatné jméno): pálenka

Příslovce/podstatné jméno:

maškar (uprostřed) – o maškar (podstatné jméno): pás, střed, prostředek

telal (zespodu) – o telal (podstatné jméno): spodek, dno

Sémantické tvoření doprovázené změnou gramatické kategorie

Tento způsob tvoření využívá k významovému posunu nebo rozšíření jiný tvar zdrojového slova, než je tvar základní. Nové pojmenování je potom v základním tvaru totožné s jiným tvarem zdrojového slova. V mnohých případech je zároveň nutná slovnědruhová konverze  (například příčestí slovesa nebo genitiv podstatného jména sa stává přídavným jménem, případně se druhotně substantivizuje, čili změní se zase na podstatné jméno). To za chvíli ukážeme na příkladech. Typickými případy tvarů, ze kterých vznikají ve spojení se sématickým tvořením nová pojmenování, jsou: množné číslo jmen, některé pády, slovesné příčestí, přechodník (gerundium), druhý stupeň přídavných jmen (komparatív).

a) Tvoření nových pojmenování pomocí množného čísla (onomaziologický plurál)

o gad (košile)

Gramatický plurál je o gada (košile), čili tvar množného čísla opravdu vyjadřuje větší množství skloňovaného slova.

Onomaziologický plurál je rovněž o gada, ale v souvislosti se sémantickým posunem znamená šaty, oblečení nebo oblek. Rozvíjející větné členy jsou v případě onomaziologického plurálu v gramatické shodě, jako by šlo o plurál gramatický, čili například parne gada znamená bílé košile (gramatický plurál), ale i v případě onomaziologického plurálu je přídavné jméno ve stejné shodě: parne gada (bílý oblek).

b) Tvoření nových pojmenování pomocí genitivu (onomaziologický genitiv)

Onomaziologický genitiv je právě typickým případem, ve kterém dochází ke změně slovního druhu (slovnědruhové konverzi), často dokonce dvojnásobné: z podstatného jména na přídavné jméno a druhotně na další podstatné jméno. To je umožněno jednak adjektivní povahou jmenného genitivu (který se tvoří nejen přidáním pádové koncovky k nepřímému kmeni, ale i finální rodovou koncovkou adjektivní povahy, čili vypadá jako přídavné jméno), ale je to umožněno i výše popsanou možností konverze přídavného mena na podstatné.

Příklady:

o veš (les)

1) Genitiv jednotného čísla le vešeskero (lesa) – přídavné jméno vešeskero (patřící k lesu, lesní) – druhotné podstatné jméno po významovém posunu o vešeskero (lesník).

2) Genitiv množného čísla le vešengero (lesů) – přídavné jméno vešengero (patřící k lesům, lesní) – druhotné podstatné jméno po významovém posunu o vešengero (zbojník, loupežník).

Vzhledem k adjektivní (a potenciálně substantivizované, čili zpodstatnělé) povaze tohoto pádu jde o poměrně produktivní onomaziologický postup.

c) Tvoření nových pojmenování pomocí dativu (onomaziologický dativ)

Onomaziologický dativ zdaleka není tak produktivní jako například onomaziologický genitiv. Jeho pomocí se vytvářejí některé příslovečné výrazy:

o Del (Bůh) – devleske (dosl.: Bohu): zadarmo

Poznámka: Na hranici onomaziologického datívu a standardního použití dativu volného jsou následující výrazy:

e čhaj (/romské/ děvče) – čhake  (dosl.: děvčeti): za svobodna

o čhavo (/romský/chlapec) – čhaske  (dosl.: chlapci): za svobodna

d) Tvoření nových pojmenování pomocí instrumentálu (onomaziologický instrumentál)

Jeho pomocí se tvoří příslovce:

e choľi (hněv, zlost) – choľaha (dosl.: s hněvem, se zlostí): hněvivě

e rat (noc) – raťaha (dosl.: /s/ nocí): nad ránem

o kotor  (kus, část) – kotorenca (doslova: kusy, částmi): po kusech, po částech

Tyto výrazy mají příslovečný charakter, ale jak vidíme, nejsou tak významově posunuté, je možno je v určitém kontextu interpretovat (překládat do češtiny) jako původní instrumentály a chovají sa tak i gramaticky, například, když je rozvíjíme:

pharipnaha (s tíhou, smutkem/smutno) – bare pharipnaha (s velkým smutkem/velmi smutno).

Poznámka: Uvedený výraz raťaha má tento význam v původně západoslovenských dialektech romštiny, zatímco ve východoslovenských dialektech znamená neposunutý význam „během noci“.

e) Tvoření nových pojmenování pomocí ablativu (onomaziologický ablativ)

Nejznámějším produktem je výraz jakhendar (dosl.: z očí), ktorý znamená uhranutí.

f) Tvoření nových pojmenování pomocí příčestí (onomaziologické participium)

Jde o velmi produktivní onomaziologický prostředek, kterým se tvoří velké množství jmen odvozených od sloves (primárně přídavných jmen, což vyplývá i z adjektivního charakteru příčestí, podobně jako u onomaziologického genitivu, a druhotně podstatných jmen, což vyplývá ze snadné substantivizace romských přídavných jmen). Přestože jediné dochované příčestí v romštině je původní příčestí trpné, onomaziologické participium se jako trpné nevnímá. Může mít pasivní (trpný) význam vyjadřující objekt činnosti popsané zdrojovým slovesem, ale často vyjadřuje i význam aktivní (činný) nebo celkově posunutý:

Například phandlo (regionálně, dosl.: zavřený, zavázaný): četník, policista.

g) Tvoření nových pojmenování pomocí přechodníku (onomaziologické gerundium)

Tento postup je v romštině vzácný a významově zůstává na hraně původního přechodníku a nového pojmenování. Většinou je možné ho interpretovat (a přeložit do češtiny) oběma způsoby:

te kamel (chtít) – kamindos (chtě, chtíc, chtíce/záměrně) – nakamindos (nechtě, nechtíc, nechtíce/omylem)

h) Tvoření nových pojmenování pomocí druhého stupně přídavných jmen (onomaziologický komparativ)

I tento postup je v romštině vzádný, ale obohacuje onomaziologický systém:

baro (velký) – bareder (větší) – o bareder  (spolu so slovnědruhovou konverzí: velitel, důstojník).