Význam neologismů pro rozvoj romštiny

Romština potřebuje pro rozvoj publicistického stylu i jiných méně tradičních stylů nové prvky na všech možných úrovních jazyka, a je dobré k tomu mapovat a zkoušet všechny možnosti a varianty. Historicky to tak dělají všechny jazyky, které si vytvářejí nové stylové vrstvy nebo se vyjadřují k novým tématům.

V odvozování, což je postup na hranici slovotvorby a ohýbání (skloňování či časování) si můžeme jako příklad uvést české chemické názvosloví pro anorganickou chemii, které postupně vytvořili od 19. do 20. století Jan Svatopluk Presl, Vojtěch Šafařík, Alexandr Sommer-Batěk a Emil Votoček. To používá (jak si možná pamatujete ze školy) 8 různých koncovek pro sloučeninu 1 prvku s různou vazností /mocenstvím /oxidačním číslem, a je opakovaně na internetu charakterizováno: “Toto názvosloví je považováno za nejdokonalejší a nejdůmyslnější chemické názvosloví v národním jazyce vůbec.” Takové prvenství je samozřejmě umožněné i tím, že čeština i slovenština patří typologicky mezi tzv. flektivní jazyky s bohatstvím odvozovacích přípon.

Nejde ovšem jen o nová slova. Mění a dotvářejí se i jiné vrstvy jazyka, třeba syntax (větná skladba), a jako souhrn všech prvků vznikají celé nové styly. Je třeba poznamenat, že jako každý jazyk se romština vyvíjela a vyvíjí neustále, jen samozřejmě při tak prudkém přeskoku, jakým je přerod z ústní osobní komunikace do písemné veřejné, potřebuje nových prvků více a potřebuje je rychleji. Přirozeně tedy sahá po všech možných zdrojích včetně místních majoritních jazyků nebo jazyků mezinárodně rozšířených a ovlivňujících řadu jazyků včetně češtiny a slovenštiny. Tady mám na mysli nejen angličtinu, ale například i latinu, z níž pochází velké množství mezinárodně rozšířených slov. Stačí se začíst do prvních hesel našeho slovníku: absolvovat, abstraktní, administrace, adopce atd. A nejde jen o slova, v jazyce vědy, politiky či publicistiky se určitě dosud najdou stopy toho, že byla latina v Evropě dlouho hlavním jazykem vzdělanců.

My se ale na tomto místě zaměříme zejména na obohacování romštiny z vnitřních zdrojů. Patří mezi ně třeba i hledání zapadlých romských způsobů vyjadřování a slov, ale především je potřeba zdůraznit neologismy.

A u tohoto slova se musím zastavit, protože se jím mohou rozumět různé věci:

1) V jazykovědě znamená neologismus „novotvar“, nově utvořené nebo přejaté slovo. 

2) V romistice konvenčně znamená jen slova nově utvořená ze základů romských nebo příbuzných (z indických jazyků nebo odlišných romských dialektů), nikoli tedy přejímky.

3) Někdy (například v našem slovníku) jsou obě pojetí do určité míry kombinována: uvádíme výrazy vytvořené z romských a příbuzných základů, ale i přejímky, ovšem pouze z jiných zdrojů než lokálních majoritních jazyků (češtiny a slovenštiny).

Pro tvoření slov nebo slovních spojení ze slov pocházejících z „naší“, tedy severocentrální romštiny, případně z jiných romských dialektů nebo příbuzných indických jazyků, je samozřejmě žádoucí vymýšlet co nejméně nových postupů a co nejlépe poznat vlastní prostředky, kterými romština disponuje a dosud je k tvorbě pojmenování používala. U těch pak je větší šance, že si je každý mluvčí romštiny správně „přeloží“, aniž by se někdy s výrazem setkal, nebo měl nějakou zkušenost se „školní“ nebo „novinářskou“ romštinou. Slovo vytvořené známým postupem ze známého základu je srozumitelné i laikovi. Takové výrazy pak mají i symbolický význam: romština se emancipuje od majoritních jazyků a zároveň se ukazuje, že dokáže vyjádřit například neočekávaný abstraktní pojem, který není přejímkou z češtiny nebo slovenštiny. 

Některé z těchto prostředků mohou být okrajovější: pro řadu Romů je v současnosti okrajový třeba přechodník, jsou lidé, kteří hovoří plynule romsky, a přitom a nepoužijí tvar bešindos, kamindos atd. Přechodník přísně vzato není onomaziologický postup, ale tvar slovesa. Ilustrujeme tu však obecně obohacování romštiny z vnitřních zdrojů, a my můžeme přechodník využít i onomaziologicky, na tvorbu nového pojmu nebo alespoň posunutého významu: viz v našem slovníku zachycený výraz nakerindos pro „nečinně“. 

Rádi bychom ještě upozornili na jednu hrozbu, kterou představuje příliš důsledná snaha vše vyjadřovat za pomoci „vlastních“ slovních základů: je to možnost sémantického (významového) přetížení nového slova vytvořeného jedním způsobem z jednoho základu. Znamená to, že jedno slovo pak má příliš mnoho významů, až to brání bezproblémové komunikaci. Jak to ukazuje anekdotický příklad: E sikhaďi avľa andre sikhaďi u o sikhade dikhenas andro sikhade. "Učitelka přišla do třídy (do školy) a žáci se dívali do učebnic“. Dá se dokonce spekulovat, že by sikhade znamenalo i okna! Nebo k tomuto příkladu přidejme ještě sikhado jako "ukazovátko". Čili třeba E sikhaďi avľas andre sikhaďi le sikhadeha u o sikhade dikhenas andro sikhade. "Učitelka přišla do třídy (školy) s ukazovátkem a žáci se dívali do učebnic". Místo andro sikhade si můžete dát pre sikhaďi - "na tabuli". Nebo třeba to spojme, čímž dostáváme zatím rekordní verzi: E sikhaďi terďolas andre sikhaďi angle sikhaďi le sikhadeha u o sikhade dikhenas andro sikhade. "Učitelka stála ve třídě (škole) před tabulí s ukazovátkem a žáci se dívali do učebnic (oken)."

Proto například Mgr. Eva Gašparová, které se podílela na akreditaci romštiny pro školní výuku na Slovensku a školila mnoho dalších učitelů romštiny, razí důsledně oddělené termíny sikhaďi - “škola”, sikhľarďi - “učitelka” a sikhľuvne - “žáci”. Důležité je, že v jejím osobním východoslovenském dialektu se se ani sikhľarel /sikhavel nerozlišuje. A využila různé, byť někdy řídké koncovky, právě proto, aby se třeba slovo sikhado /sikhaďi významově (sématicky) nepřetížilo:  Zde jsou tedy slova, která se v romském školství na Slovensku ustálila: sikhad/o  (vzdělaný /zvyklý), sikhad/o avri  (vyučený), sikhadun/o  (vzdělávaný), sikhavel  (vzdelávat/učit), sikhaviben  (poučení), sikhľard/o + sikhľarďi  (učitel + učitelka), sikhľarel  (vyučovat/učit), sikhľariben  (učení), sikhľipen (zvyk), sikhľol  (učit se/vzdelávat se), sikhľuviben (učení), sikhľuvkerel (studovat), sikhľuvn/o + sikhľuvňi  (žák/student + žačka/studentka). (Zajímavé je, že podle novějších jazykovědných výzkumů by v tomto slovním základu mělo být spíše nepřídechové k než přídechové kh, ale konvence už je natolik silná, že bylo v základu sikh- ve spisovné romštině ponecháno kh.)

Podobně se ve školní romštině na Slovensku ustalují slova od kořene dikh-: dikhiben (1. lékářská prohlídka, 2. postoj, 3. cíl), dikhľariben (divadelní představení), dikhado (divadlo), dikhaďi  (televize), dikhľardo (divák) apod.